Běh na lyžích v Miláně Cortina 2026: co nás čeká

Běh na lyžích na olympijských hrách v Itálii

Italská půda má pro běh na lyžích zvláštní místo v historii zimních olympijských her. Ačkoliv se tento sport tradičně spojuje spíše se skandinávskými zeměmi, práve Itálie se opakovaně stala dějištěm klíčových momentů, které formovaly podobu tohoto náročného sportu na nejvyšší úrovni. A nyní se vše opakuje – v roce 2026 se zimní olympijské hry vrátí do Itálie, tentokrát pod společnou hlavičkou Milán Cortina 2026, a běh na lyžích bude opět jednou z největších atrakcí celého sportovního svátku.

Itálie hostila zimní olympijské hry poprvé v roce 1956, a to právě v Cortině d'Ampezzo, která je nyní opět součástí olympijského projektu. Tehdy se závodníci utkávali v podmínkách, které byly na tehdejší dobu mimořádné, a celá akce zanechala v historii sportu nesmazatelnou stopu. O padesát let později, v roce 2006, se olympijské hry konaly v Turíně a jeho okolí, přičemž běžecké lyžování se odehrálo v Pragelatu. I tehdy šlo o nezapomenutelné chvíle plné dramatických soubojů a překvapivých výsledků.

Milán Cortina 2026 představuje zcela novou kapitolu v dějinách italského olympijského lyžování. Závodní trasy pro běh na lyžích budou situovány do oblasti Tesero v údolí Val di Fiemme, které má s vrcholnými závody bohaté zkušenosti. Tato lokalita hostila mistrovství světa v klasickém lyžování již několikrát a je mezi závodníky i fanoušky považována za jedno z nejkrásnějších míst pro tento sport na celém světě. Členitý terén, náročné profily tratí a nádherná alpská scenérie vytvářejí ideální prostředí pro olympijské klání.

Na programu olympijských her v Miláně a Cortině bude celá řada disciplín, od klasických sprintů přes skiatlony až po náročné závody na dlouhé tratě. Diváci se mohou těšit na souboje světové špičky, kde tradičně dominují norští, švédští a finští závodníci, ale kde se stále více prosazují i reprezentanti dalších zemí včetně Rusů závodících pod neutrální vlajkou nebo rychle se rozvíjejících atletů z Afriky a Asie. Česká republika bude mít na těchto hrách samozřejmě také své zastoupení, a fanoušci doma budou s napětím sledovat, jak si naši závodníci poradí s mezinárodní konkurencí.

Val di Fiemme je místem, kde se píší legendy. Právě zde se v minulosti odehrávaly nezapomenutelné finálové etapy Tour de Ski, kde závodníci zdolávají brutální stoupání na Alpe Cermis, jedno z nejtěžších závěrečných testů v celém světovém poháru. Olympijské hry sice tento konkrétní kopec do programu nezařadí, ale atmosféra a náročnost tratí zůstanou zachovány. Organizátoři slibují, že připraví tratě, které budou spravedlivě testovat všechny aspekty běžeckého lyžování – rychlost, vytrvalost, techniku i taktické myšlení.

Z pohledu českého sportu jsou olympijské hry vždy mimořádnou příležitostí. Čeští běžci na lyžích se v posledních letech pohybují na solidní mezinárodní úrovni a účast na domácím kontinentu, relativně blízko českým fanouškům, může být pro závodníky dodatečnou motivací. Příprava na olympijské hry začíná dlouho dopředu a každý detail hraje roli – od tréninkových kempů přes výběr materiálu až po psychologickou přípravu.

Olympijské hry Milán Cortina 2026 jsou naplánovány na únor roku 2026 a celý svět zimních sportů se na ně těší s velkým očekáváním. Itálie prokázala v minulosti, že umí pořádat velké sportovní události s grácií a vášní, která je pro tuto zemi typická. Kombinace moderní infrastruktury Milána a horského kouzla Cortiny d'Ampezzo vytváří unikátní rámec, který nemá v historii zimních olympijských her obdoby. Běh na lyžích v tomto kontextu dostane prostor ukázat se v plné kráse a přilákat k obrazovkám i na závodní tratě miliony fanoušků z celého světa.

Závodiště v Cortině d'Ampezzo a okolí

Cortina d'Ampezzo, jedno z nejprestižnějších alpských středisek na světě, se stane srdcem běžeckého lyžování na zimních olympijských hrách Milán Cortina 2026. Toto malebné město v italských Dolomitech má s vrcholovým sportem dlouhou a bohatou historii – ostatně právě zde se konaly zimní olympijské hry již v roce 1956, takže region dobře ví, co znamená hostit světovou sportovní elitu.

Hlavním dějištěm běžeckého lyžování bude Stadio del Fondo di Fiames, který se nachází v severní části Cortiny d'Ampezzo, v lokalitě Fiames. Toto závodiště prošlo v posledních letech rozsáhlou rekonstrukcí a modernizací, aby splňovalo přísné požadavky Mezinárodní lyžařské federace FIS a Mezinárodního olympijského výboru. Areál disponuje moderním startovním a cílovým prostorem, technickým zázemím pro závodníky i média a dostatečnou kapacitou pro tisíce diváků, kteří budou moci sledovat závody přímo v srdci dolomitské přírody.

Tratě v okolí Fiames jsou navrženy tak, aby nabídly maximálně pestrý terén odpovídající olympijským standardům. Profily tras kombinují náročné stoupání s technicky obtížnými sjezdy a plochými úseky, které prověří všestrannost každého závodníka. Celková délka závodních okruhů se přizpůsobuje jednotlivým disciplínám – od sprintů přes závody na střední vzdálenosti až po vyčerpávající skiatlony a závody s hromadným startem. Nadmořská výška závodiště, pohybující se přibližně kolem 1 200 metrů nad mořem, zaručuje v zimních měsících spolehlivé sněhové podmínky, přičemž organizátoři mají k dispozici i systém umělého zasněžování pro případ nepříznivého počasí.

Krajina kolem Cortiny d'Ampezzo je sama o sobě neobyčejná. Závodníci budou projíždět pod majestátními vrcholy Dolomitů, které jsou zapsány na seznamu světového přírodního dědictví UNESCO. Scenérie skalisek jako Tofane, Cristallo nebo Faloria vytváří kulisu, jakou nenajdete na žádném jiném olympijském závodišti. Tento vizuální zážitek bude přenášen do celého světa prostřednictvím televizních přenosů, což z her Milán Cortina 2026 udělá výjimečnou podívanou nejen pro sportovní fanoušky.

Dostupnost závodiště je dalším klíčovým faktorem. Cortina d'Ampezzo leží v provincii Belluno v regionu Veneto a je dobře dostupná jak z Benátek, tak z Innsbrucku nebo Vídně. V rámci příprav na olympiádu probíhají také rozsáhlé dopravní úpravy v celém regionu, aby se zajistil plynulý příjezd sportovců, novinářů a diváků. Plánuje se i zlepšení veřejné dopravy, aby se minimalizoval automobilový provoz v citlivé horské oblasti.

Organizátoři kladou velký důraz také na udržitelnost celé akce. Závodiště ve Fiames je navrženo s ohledem na minimální zásah do okolní přírody. Veškerá infrastruktura je budována s využitím ekologicky šetrných materiálů a technologií, přičemž po skončení olympijských her bude areál sloužit místním sportovcům i turistům jako tréninkové a rekreační centrum. Tento přístup je v souladu s celkovou filozofií her Milán Cortina 2026, které se hlásí k principům udržitelného rozvoje a zanechání pozitivního odkazu pro budoucí generace.

Závodiště ve Fiames hostilo v minulosti řadu prestižních závodů Světového poháru a mistrovství světa, takže závodníci i trenéři tuto lokalitu dobře znají. Domácí italský tým bude mít výhodu znalosti terénních specifik, ale mezinárodní konkurence bude mimořádně silná, neboť na olympijské hry přijedou nejlepší běžci na lyžích z Norska, Švédska, Finska, Ruska, Německa i dalších lyžařských velmocí. Právě v Cortině d'Ampezzo se rozhodne o tom, kdo si odnese domů zlaté olympijské medaile v jednom z nejnáročnějších zimních sportů vůbec.

Plánované disciplíny pro muže a ženy

Zimní olympijské hry v Miláně a Cortině d'Ampezzo, které se uskuteční v roce 2026, přinesou fanouškům běhu na lyžích opět celou řadu skvělých závodů, na které se mohou těšit. Organizátoři připravili program, jenž bude kopírovat osvědčený formát předchozích olympijských her, přičemž závodní plán zahrnuje disciplíny jak pro muže, tak pro ženy ve stejném rozsahu a se stejnou prestiží.

Mezi plánované disciplíny patří klasický sprint na 1,4 kilometru, který bývá vždy jedním z nejsledovanějších závodů celého programu. Tato disciplína se jezdí technikou klasického stylu a přináší divákům nesmírně napínavé souboje přímo v cílové rovince. Závodníci musí zvládnout nejen fyzickou náročnost, ale také taktiku, protože právě v krátkých sprintech rozhodují zlomky sekund. Vedle individuálního sprintu je na programu také týmový sprint, kde každý stát nasazuje dvojici závodníků, kteří se střídají na trati a společně bojují o medailové pozice. Tato disciplína je oblíbená zejména pro svou dynamiku a týmový duch, který ji prostupuje.

Dalším lákadlem bude skiathlon, závod kombinující oba lyžařské styly – klasiku a volnou technikou. Muži závodí na trati o délce třiceti kilometrů, zatímco ženy absolvují patnáct kilometrů. Uprostřed závodu probíhá výměna lyží, což přidává celé disciplíně dramatičnost a testuje všestrannost závodníků. Skiathlon bývá tradičně jedním z prvních závodů olympijského programu a udává tón celému šampionátu.

Nesmíme zapomenout ani na závody na klasickou techniku s hromadným startem, konkrétně na patnáct kilometrů pro ženy a třicet kilometrů pro muže. Tyto závody patří k tradičním disciplínám, kde se na startu sejde celé startovní pole najednou a závodníci bojují o každou pozici od samého začátku. Podobně jsou zařazeny i závody volnou technikou na stejné vzdálenosti, kde závodníci využívají bruslení a dosahují vyšších rychlostí.

Štafetové závody jsou pak vyvrcholením týmové části programu. Každá štafeta se skládá ze čtyř závodníků, přičemž první dva úseky jsou klasikou a poslední dva volnou technikou. Štafety bývají emocionálně nejnabitějšími závody celého programu a diváci je sledují s obrovským napětím.

Závěrem programu bývají tradičně závody na padesát kilometrů pro muže a třicet kilometrů pro ženy, takzvané „královské disciplíny běhu na lyžích. Tyto maratony vyžadují od závodníků maximální vytrvalost, pevnou vůli a schopnost správně rozložit síly na celé trati. Jsou symbolem celého olympijského běžeckého programu a vítěz těchto závodů si odnáší nesmírnou prestiž.

Čeští reprezentanti a jejich olympijské ambice

Česká republika má v běhu na lyžích dlouhou a bohatou tradici, která sahá hluboko do minulosti. Jména jako Kateřina Neumannová nebo Lukáš Bauer jsou stále živá v paměti fanoušků zimních sportů a jejich odkaz motivuje novou generaci závodníků, kteří se připravují na to, aby zanechali vlastní stopu na olympijské scéně. Zimní hry v Miláně a Cortině d'Ampezzo v roce 2026 představují pro českou lyžařskou reprezentaci obrovskou příležitost, ale zároveň i výzvu, která si žádá maximální nasazení a systematickou přípravu.

Michaela Nováková patří mezi největší naděje českého běhu na lyžích pro nadcházející olympijský cyklus. Mladá závodnice, která postupně sbírá zkušenosti ve Světovém poháru, prokázala v posledních sezonách, že má na to, aby se pohybovala mezi světovou špičkou. Její výsledky v distančních disciplínách naznačují, že by mohla být schopna bojovat o přední příčky i na olympijské úrovni, pokud se jí podaří udržet zdraví a kontinuitu tréninku. Právě zdravotní stránka je v běhu na lyžích klíčová, protože jde o jeden z fyzicky nejnáročnějších sportů vůbec.

Na mužské straně se situace jeví jako složitější, ale rozhodně ne beznadějná. Čeští reprezentanti pracují s trenérským štábem na zlepšení specifické vytrvalosti a techniky jízdy, které jsou v moderním závodním lyžování naprosto zásadní. Závodníci jako Michal Novák nebo další mladí atleti, kteří se probojovávají do světové elity, vědí, že cesta na olympijský stupínek vede přes roky tvrdé dřiny, stovky kilometrů najetých v tréninku a schopnost podávat výkony ve chvílích největšího tlaku.

Olympijské hry v Miláně a Cortině přitahují pozornost i proto, že se konají na historicky velmi prestižních místech. Cortina d'Ampezzo hostila zimní olympiádu již v roce 1956 a tamní tratě mají svůj specifický charakter, který závodníkům nabízí jedinečné podmínky. Pro české závodníky to znamená nutnost důkladné přípravy na konkrétní profil tratí, výškové podmínky a případné povětrnostní vlivy, které mohou hrát v alpském prostředí zcela zásadní roli.

Český svaz lyžování si je vědom toho, že investice do mládeže a juniorských kategorií jsou základem budoucích úspěchů. Programy rozvoje talentů, které byly v posledních letech posíleny, by měly přinést ovoce právě v olympijském cyklu 2026. Mladí závodníci, kteří dnes závodí v juniorských kategoriích, jsou pečlivě sledováni a dostávají příležitosti sbírat zkušenosti na mezinárodní scéně.

Důležitou roli hraje také spolupráce se skandinávskými zeměmi, které jsou tradičně dominantními silami v běhu na lyžích. Čeští závodníci se účastní společných tréninkových kempů a soustředění, kde mají možnost porovnat se s nejlepšími a přebírat zkušenosti od závodníků, kteří vyrůstají v prostředí, kde je běh na lyžích doslova národním sportem. Tato mezinárodní spolupráce je pro rozvoj českého běhu na lyžích neocenitelná.

Ambice českých reprezentantů pro Milán Cortina 2026 jsou jasné — probojovat se do finálových kol, dosáhnout na co nejlepší umístění a ukázat světu, že česká škola běhu na lyžích stále žije a má co nabídnout. Ať už půjde o klasické disciplíny, volnou technikou nebo skiatlonové závody, každý start na olympijských hrách je pro závodníka tím největším oceněním jeho celoživotní práce a oddanosti sportu, který si žádá obrovské oběti.

Největší favorité ze Skandinávie a Norska

Norsko vstupuje do zimní olympiády v Miláně a Cortině d'Ampezzo jako absolutní favorit na celkové vítězství v běhu na lyžích, a to není žádné překvapení. Tato severská země dominuje světovým závodům na lyžích již celá desetiletí a rok 2026 by neměl být výjimkou. Norský tým disponuje hloubkou kádru, která nemá ve světovém lyžování obdoby, a právě tato hloubka jim dává obrovskou výhodu nejen v individuálních závodech, ale především ve štafetách, kde každý závodník musí podat maximální výkon.

Na čele norské výpravy stojí bezpochyby Johannes Høsflot Klæbo, který v posledních letech ovládl prakticky vše, na co sáhl. Jeho technika klasického stylu je považována za jednu z nejdokonalejších v historii tohoto sportu a jeho schopnost zrychlovat ve finálových kolech závodu je pro soupeře doslova noční můrou. Klæbo je typ závodníka, který dokáže vyhrát jak sprint, tak i delší tratě, a právě tato univerzálnost z něj dělá nejnebezpečnějšího muže celého olympijského turnaje. Pokud bude v dobré fyzické kondici, a není důvod si myslet opak, bude bojovat o zlaté medaile ve více disciplínách.

Vedle Klæba nelze opomenout ani Haralda Østbøa Amundsenа, který se v poslední době výrazně zlepšil a patří mezi nejlepší závodníky světového poháru. Amundsen je typický závodník na delší tratě, kde jeho vytrvalost a taktická inteligence hrají klíčovou roli. Na olympijských hrách, kde je tlak obrovský a každá chyba se krutě trestá, bude právě jeho zkušenost a psychická odolnost rozhodující.

Švédsko přichází do Milána a Cortiny s vlastními ambicemi a rozhodně se nechystá hrát druhé housle. Frida Karlsson je jméno, které rezonuje celým světovým lyžováním již několik sezon. Tato mladá Švédka disponuje výjimečnou vytrvalostní kapacitou a její výkony na dlouhých tratích jsou skutečně impozantní. Karlsson je typ závodnice, která dokáže zlomit soupeřky silou a tempem, které málokdo dokáže dlouhodobě vydržet. Na olympijských hrách bude patřit mezi největší favoritky na zlatou medaili v závodech na delší vzdálenosti.

Finsko, třetí ze skandinávských zemí, přichází s poněkud menší slávou, ale rozhodně ne bez šancí. Finští závodníci jsou tradičně silní v technicky náročných podmínkách a jejich přístup k tréninku je pověstný svou systematičností a pečlivostí. Iivo Niskanen je závodník, který dokázal v minulosti překvapit celý svět svými výkony, a nikdo by neměl jeho šance podceňovat.

Norské ženy tvoří stejně silný tým jako jejich mužské protějšky. Therese Johaugová, i když se blíží konci své závodní kariéry, stále patří mezi absolutní světovou špičku a její zkušenosti jsou pro norský tým naprosto neocenitelné. Johaugová je legendou tohoto sportu a každý její závod je sledován s obrovskou pozorností. Pokud se rozhodne startovat v Miláně a Cortině, bude automaticky jednou z největších favoritek na medaile.

Skandinávský blok jako celek tvoří kompaktní a velmi silnou skupinu, která bude ostatním zemím dávat jen velmi málo prostoru pro chybu. Jejich dominance v běhu na lyžích je výsledkem desetiletí systematické práce, kvalitní infrastruktury a kultury, kde je lyžování součástí každodenního života. Děti v Norsku, Švédsku a Finsku vyrůstají na lyžích a závodní lyžování je pro ně přirozenou součástí sportu, nikoliv výjimečnou aktivitou. Právě tento kulturní základ dává skandinávským zemím obrovský náskok před zbytkem světa a je těžké si představit, že by se to do roku 2026 nějak zásadně změnilo.

Formát závodů klasicky a volnou technikou

Běžecké lyžování patří na zimních olympijských hrách k nejsledovanějším disciplínám a olympijské hry Milán Cortina 2026 tomu nebudou výjimkou. Závodníci z celého světa se připravují na jeden z největších sportovních svátků, přičemž formát závodů klasickou technikou a volnou technikou hraje klíčovou roli v celkovém programu her. Právě tato kombinace dvou základních lyžařských technik dává běhu na lyžích jeho jedinečný charakter a přitahuje pozornost fanoušků i odborníků po celém světě.

Klasická technika a volná technika tvoří dva základní pilíře běžeckého lyžování, přičemž každá z nich klade na závodníky odlišné nároky. Při klasické technice jsou lyžaři povinni pohybovat se v předem připravených stopách a jejich pohyb musí odpovídat tradičnímu stylu, kdy lyže zůstávají v paralelní poloze a závodník se odráží střídavě jednou a druhou nohou. Volná technika naopak závodníkům umožňuje zvolit jakýkoliv způsob pohybu, přičemž drtivá většina z nich volí bruslení, které je výrazně rychlejší a dynamičtější.

V rámci olympijského programu pro Milán Cortina 2026 jsou zastoupeny obě techniky v různých formátech závodů. Skiathlon, jedna z nejnáročnějších disciplín celého programu, kombinuje obě techniky v jediném závodě – závodníci absolvují první polovinu tratě klasickou technikou a ve stanoveném bodě přezují lyže a pokračují volnou technikou. Tento formát je fyzicky i takticky nesmírně náročný, protože závodníci musí být vynikající v obou technikách a zároveň zvládnout rychlou výměnu lyží v průběhu závodu.

Individuální závody na klasiku a volnou techniku jsou pak samostatně zařazeny do programu her. Distanční závody, jako jsou závody na 10 km, 15 km nebo 50 km pro muže a odpovídající vzdálenosti pro ženy, prověřují vytrvalost, taktické myšlení a schopnost závodníků udržet vysoké tempo po celou dobu závodu. Délky tratí se mohou mírně lišit v závislosti na pohlaví závodníků, ale náročnost je srovnatelná.

Stíhací závod, anglicky označovaný jako pursuit, je dalším formátem, který se těší velké oblibě. V tomto závodě závodníci startují s časovými odstupy odpovídajícími jejich výsledkům z předchozího závodu a první polovina tratě se jede klasickou technikou, druhá pak volnou technikou. Tento formát je pro diváky obzvláště atraktivní, protože umožňuje sledovat přímé souboje závodníků a dramatické změny pořadí.

Sprinty jsou pak zcela odlišným formátem, který klade důraz na explozivitu, rychlost a taktické myšlení v krátkém časovém úseku. Sprinty se konají jak v klasické, tak ve volné technice a závodníci bojují v eliminačních kolech, přičemž do finále postupují pouze nejlepší. Týmové sprinty pak přidávají do hry kolektivní rozměr, kdy dvojice závodníků střídavě absolvuje úseky tratě.

Tratě v okolí Cortiny d'Ampezzo a dalších olympijských středisek jsou navrženy tak, aby co nejlépe prověřily schopnosti závodníků v obou technikách. Profil tratí zahrnuje jak náročné stoupání, tak technicky obtížné sjezdy a rovinaté úseky, kde závodníci mohou naplno využít svou rychlost a techniku. Organizátoři věnují přípravě tratí mimořádnou pozornost, aby byly podmínky pro všechny závodníky co nejférovější a zároveň co nejnáročnější.

Příprava závodníků na oba formáty je celoroční záležitostí a špičkoví běžci na lyžích musí ovládat obě techniky na absolutně nejvyšší úrovni. Trenéři sestavují tréninkové plány tak, aby závodníci byli v optimální formě právě v době olympijských her, a technická příprava hraje v tomto procesu naprosto zásadní roli. Milán Cortina 2026 tak slibuje divákům po celém světě nezapomenutelné výkony v obou disciplínách a souboje o olympijské medaile, které budou ještě dlouho rezonovat ve světě zimních sportů.

Historie běhu na lyžích na ZOH

Běh na lyžích patří mezi nejstarší olympijské disciplíny vůbec a jeho kořeny sahají hluboko do historie zimních olympijských her. Poprvé se běh na lyžích objevil na programu zimní olympiády v roce 1924 v Chamonix, kde se tehdy závodilo pouze v mužských disciplínách na distancích 18 a 50 kilometrů. Ženy musely na svůj olympijský debut počkat až do roku 1952, kdy se hry konaly v Oslu, a tehdy se jim dostalo příležitosti závodit na trati 10 kilometrů. Od těch dob prošel běh na lyžích obrovským vývojem, který se projevil nejen v počtu disciplín, ale také v technickém provedení závodů a ve způsobu, jakým závodníci překonávají trasy.

V prvních desetiletích olympijské historie dominovaly skandinávské národy, především Norsko, Švédsko a Finsko. Tito závodníci vyrůstali na lyžích od útlého věku a zimní sporty měly v jejich kulturách hluboce zakořeněný charakter. Norský závodník Hallgeir Brenden nebo finský lyžař Veikko Hakulinen patřili k ikonám tehdejší doby, kteří svými výkony formovali podobu tohoto sportu na mezinárodní scéně. Skandinávská nadvláda trvala prakticky nepřerušeně po celá desetiletí a ostatní národy měly jen velmi omezené šance na medailové umístění.

Zlom přišel s nástupem sovětských závodníků, kteří začali výrazně zasahovat do medailového pořadí od padesátých let dvacátého století. Sovětský svaz a později Rusko se staly jednou z nejúspěšnějších zemí v historii olympijského běhu na lyžích, přičemž závodnice jako Galina Kulakova nebo Raisa Smetanina zapsaly svá jména do dějin sportu zlatými písmeny. Kulakova získala během své kariéry celkem čtyři zlaté olympijské medaile a stala se symbolem sovětské lyžařské školy, která kombinovala tvrdý trénink s vědeckým přístupem k přípravě sportovců.

Technologický vývoj přinesl do běhu na lyžích revoluci v podobě bruslení, takzvaného skate stylu. Na olympijských hrách v Calgary v roce 1988 se poprvé závodilo v obou technikách odděleně, tedy jak v klasickém stylu, tak ve volném stylu, který umožňuje použití bruslení. Tento krok zásadně proměnil charakter závodů a přinesl nové nároky na fyzickou kondici i technické dovednosti závodníků. Trasy se začaly upravovat jinak, závodníci museli ovládat obě techniky a taktika závodů se stala mnohem komplexnější záležitostí.

Devadesátá léta přinesla na olympijskou scénu nové hvězdy. Norský závodník Bjørn Dæhlie se stal pravděpodobně největší legendou olympijského běhu na lyžích vůbec, když na hrách v Albertville, Lillehammer a Naganu získal celkem osm zlatých a čtyři stříbrné medaile. Jeho dominance byla natolik výjimečná, že dodnes drží rekord v počtu zlatých medailí ze zimních olympijských her vůbec. Dæhlieho styl závodění, kombinující enormní fyzickou sílu s technickou dokonalostí, inspiroval celé generace mladých lyžařů po celém světě.

Na přelomu tisíciletí se začaly prosazovat nové závodní formáty. Skiathlon, který kombinuje klasický a volný styl v rámci jednoho závodu, se stal součástí olympijského programu a přinesl divákům dramatičtější podívanou, protože závodníci musejí uprostřed závodu vyměnit lyže a přizpůsobit se změně techniky. Podobně sprint, zavedený jako olympijská disciplína na hrách v Salt Lake City v roce 2002, přiblížil běh na lyžích širšímu publiku díky svému rychlému formátu a snadné srozumitelnosti pro diváky, kteří s tímto sportem nemají hlubší zkušenosti.

V posledních dvou dekádách se olympijský běh na lyžích stal skutečně globálním sportem. Norsko, Švédsko a Rusko sice stále patří k dominantním silám, ale výrazně se prosadily také závodnice a závodníci z Německa, Finska, Švýcarska nebo Polska. Justyna Kowalczyková z Polska nebo Therese Johaugová z Norska se staly ikonami moderní éry a svými výkony přitáhly pozornost milionů fanoušků. Johaugová zejména prokázala výjimečnou všestrannost, když sbírala medaile na různých distancích a v různých technikách.

Olympijské hry v Miláně a Cortině d'Ampezzo v roce 2026 navazují na tuto bohatou historii a slibují další kapitolu v příběhu tohoto fascinujícího sportu. Program bude opět zahrnovat širokou škálu disciplín od sprintů přes skiathlon až po závody na klasických dlouhých distancích, přičemž závodníci budou bojovat o medaile v prostředí, které má samo o sobě hlubokou sportovní tradici. Cortina d'Ampezzo hostila zimní olympijské hry již v roce 1956 a návrat do tohoto historického prostředí dává celé události zvláštní symbolický rozměr, který propojuje minulost s přítomností a vzdává hold desetiletím olympijské tradice v běhu na lyžích.

Příprava tratí a infrastruktury v Cortině

Příprava závodních areálů pro zimní olympijské hry v Miláně a Cortině d'Ampezzo v roce 2026 probíhá v plném proudu a celý projekt představuje obrovskou výzvu jak po stránce logistické, tak technické. Cortina d'Ampezzo, jedno z nejprestižnějších horských středisek v Alpách, se stane dějištěm řady klíčových disciplín, přičemž běh na lyžích bude patřit k nejsledovanějším sportům celých her. Příprava tratí a zázemí pro tuto disciplínu si vyžaduje precizní plánování, které začalo mnoho let před samotným zahájením olympiády.

Trasy pro běh na lyžích jsou situovány v okolí Cortiny, kde terén nabízí přirozené převýšení a rozmanitý profil vhodný pro náročné olympijské závody. Organizátoři museli vzít v úvahu nejen sportovní požadavky Mezinárodní lyžařské federace, ale také ochranu místní přírody, která je v tomto horském prostředí mimořádně citlivou záležitostí. Trasy musí splňovat přísné technické parametry FIS, které zahrnují konkrétní požadavky na délku, převýšení a celkový profil tratě pro jednotlivé disciplíny, jako jsou skiathlon, stíhací závod nebo závod s hromadným startem.

Velká část infrastruktury v Cortině prochází rozsáhlou rekonstrukcí nebo vzniká zcela nově. Závodní areál musí pojmout nejen samotné závodníky, ale také tisíce diváků, kteří se přijedou podívat na olympijské soutěže. Tribuny, zázemí pro média, prostory pro antidopingové kontroly a technické zázemí pro televizní přenosy — to vše je součástí komplexní přípravy, která probíhá pod dohledem italských organizátorů ve spolupráci s mezinárodními institucemi.

Jedním z klíčových témat příprav je také zasněžování tratí. Alpy sice tradičně nabízejí spolehlivé sněhové podmínky, nicméně klimatické změny přinášejí stále větší nejistotu, a proto organizátoři investují do moderních systémů umělého zasněžování, které zajistí dostatečnou vrstvu sněhu i v případě nepříznivých meteorologických podmínek. Tato investice je vnímána jako nezbytná pojistka, která chrání celý olympijský program před případnými výpadky způsobenými nedostatkem přírodního sněhu.

Dopravní infrastruktura v okolí Cortiny rovněž prochází výraznými úpravami. Přístupové cesty k závodním areálům jsou modernizovány a kapacita parkovišť rozšiřována, aby bylo možné zvládnout nápor návštěvníků během olympijských dnů. Organizátoři zároveň kladou velký důraz na udržitelnost celého projektu, a proto jsou součástí plánů také ekologicky šetrné způsoby dopravy, jako jsou kyvadlové autobusy a přeprava na elektropohon.

Samotné závodní trasy pro běžce na lyžích jsou navrženy tak, aby nabídly divákům co nejlepší výhled na závodníky a zároveň umožnily televizním kamerám zachytit dramatické momenty závodů. Profil tratí kombinuje stoupání, klesání i technicky náročné pasáže, které prověří fyzické i taktické schopnosti závodníků na nejvyšší úrovni. Cortina d'Ampezzo tak má ambici stát se nezapomenutelnou olympijskou kulisou, která navíc navazuje na bohatou historii tohoto střediska, jež hostilo zimní olympijské hry již v roce 1956.

Kvalifikační kritéria pro účast na hrách

Každý sportovec, který touží reprezentovat svou zemi na zimních olympijských hrách v Miláně a Cortině d'Ampezzo v roce 2026, musí splnit přísná kvalifikační kritéria stanovená Mezinárodní lyžařskou federací, která je v tomto sportu označována zkratkou FIS. Tato pravidla nejsou náhodná a jejich smyslem je zajistit, aby se na startu olympijských závodů sešli skutečně ti nejlepší běžci na lyžích z celého světa, nikoli jen ti, kteří mají to štěstí pocházet ze zemí s dlouhou tradicí tohoto sportu.

Běh na lyžích – Zimní olympijské hry: Srovnání Milán Cortina 2026 s předchozími hrami

Parametr	Peking 2022	Pchjongčchang 2018	Soči 2014	Milán Cortina 2026
Místo konání běžeckých závodů	Zhangjiakou – National Cross-Country Skiing Center	Pchjongčchang – Alpensia Cross-Country Centre	Soči – Laura Biathlon & Ski Complex	Tesero – Val di Fiemme
Počet disciplín (běh na lyžích)	12	12	12	12
Počet závodních dnů (běh na lyžích)	11	11	11	11
Zlatá medaile – ženy (skiathlon)	Therese Johaugová (NOR)	Marit Björgenová (NOR)	Marit Björgenová (NOR)	zatím nerozhodnuto
Zlatá medaile – muži (skiathlon)	Alexandr Bolšunov (ROC)	Simen Hegstad Krüger (NOR)	Dario Cologna (SUI)	zatím nerozhodnuto
Nejúspěšnější národ (počet medailí)	Norsko (8 medailí)	Norsko (9 medailí)	Norsko (7 medailí)	Norsko (favorit)
Nadmořská výška závodiště (m n. m.)	1 674 m	700 m	1 450 m	1 000 m
Délka tratě – ženy (závod na 30 km)	30 km	30 km	30 km	30 km
Délka tratě – muži (závod na 50 km)	50 km	50 km	50 km	50 km
Česká účast (počet závodníků)	2	3	4	očekáváno 3–5
Nejlepší český výsledek (umístění)	Michal Novák – 28. místo (skiathlon)	Dušan Kožíšek – 4. místo (sprint)	Dušan Kožíšek – 11. místo (sprint)	cíl: finále sprintu
Termín konání ZOH	4. – 20. února 2022	9. – 25. února 2018	7. – 23. února 2014	6. – 22. února 2026
Hostitelská země	Čína	Jižní Korea	Rusko	Itálie
Celkový počet zemí na ZOH	91	92	88	očekáváno ~90

Základním předpokladem pro účast na hrách je dosažení tzv. kvótového místa pro danou zemi, přičemž samotné přidělení tohoto místa ještě neznamená automatický postup konkrétního závodníka. Národní olympijský výbor dané země musí nejprve získat kvótové místo prostřednictvím výsledků svých závodníků na závodech světového poháru FIS a na mistrovství světa, které se koná pravidelně každé dva roky. Výsledky z těchto závodů se sčítají do celkového pořadí, jež pak určuje, kolik míst která země na olympijských hrách obsadí.

FIS stanovila pro olympijské hry v Miláně a Cortině d'Ampezzo maximální počet závodníků na 310, přičemž toto číslo je rozděleno mezi muže a ženy přibližně rovnoměrně. Každá země může v každé disciplíně nasadit omezený počet závodníků, přičemž maximální limit na zemi je zpravidla čtyři závodníci v individuálních disciplínách. Výjimku tvoří štafetové závody, kde pochopitelně každá startující země potřebuje kompletní tým.

Kvalifikační období pro hry v Miláně a Cortině začalo již v průběhu sezóny 2024 a klíčové výsledky se sbírají zejména v průběhu sezón 2024/2025 a 2025/2026. Závodníci tak mají relativně dlouhou dobu na to, aby prokázali svou výkonnost a zajistili si nebo svým zemím potřebná kvótová místa. Zároveň to ale znamená, že jedna špatná sezóna může celou snahu o olympijskou účast výrazně zkomplikovat.

Důležitou roli hraje také světový žebříček FIS, který průběžně reflektuje výkonnost závodníků napříč celou sezónou. Závodníci, kteří se pohybují na předních příčkách tohoto žebříčku, mají výrazně vyšší šanci na to, že jejich národní svaz obdrží potřebná kvótová místa. Zároveň platí, že i v případě, kdy země kvótové místo získá, je na národním svazu, aby rozhodl, který konkrétní závodník toto místo na hrách obsadí. Toto rozhodnutí se zpravidla odvíjí od výsledků dosažených v průběhu kvalifikačního období, ale národní svazy mají v tomto ohledu určitou míru autonomie.

Zvláštní kategorii tvoří takzvaná univerzální místa, která FIS přiděluje zemím s menší lyžařskou tradicí, aby podpořila celosvětový rozvoj tohoto sportu. Díky těmto místům mohou na olympijských hrách startovat závodníci z Afriky, Asie nebo jiných regionů, kde běh na lyžích teprve získává popularitu. Tato místa jsou však podmíněna splněním minimálních výkonnostních standardů, takže nejde o pouhou symbolickou účast bez jakýchkoli nároků na výkonnost.

Pro českou reprezentaci je situace specifická v tom, že Česká republika má v běhu na lyžích poměrně silnou tradici, ale v posledních letech se potýká s generační obměnou závodníků. Získání dostatečného počtu kvótových míst pro hry v Miláně a Cortině tak představuje pro český lyžařský svaz výzvu, které věnuje značnou pozornost. Čeští závodníci musí v průběhu celého kvalifikačního období podávat konzistentní výkony na závodech světového poháru, aby zajistili české lyžování co nejsilnější zastoupení na těchto prestižních hrách.

Celý systém kvalifikace je navržen tak, aby byl co nejspravedlivější a nejtransparentnější, přičemž FIS průběžně aktualizuje a zveřejňuje pořadí zemí i jednotlivých závodníků. Každý, kdo se zajímá o olympijskou účast, tak má možnost sledovat, jak se situace vyvíjí, a případně přizpůsobit svůj závodní kalendář tak, aby maximalizoval své šance na postup do Milána a Cortiny d'Ampezzo.

Ekologické aspekty přípravy olympijských tratí

Příprava olympijských tratí pro běh na lyžích v rámci zimních her Milán Cortina 2026 se stala předmětem živých diskusí nejen mezi sportovními fanoušky, ale také mezi ekology, ochránci přírody a místními obyvateli. Dolomity, kde se budou konat závody v běhu na lyžích, patří mezi nejcennější přírodní oblasti Evropy a jejich zařazení na seznam světového dědictví UNESCO jen podtrhuje závažnost každého zásahu do tamní krajiny.

Organizátoři her si jsou vědomi toho, že každá stavební aktivita v horském prostředí s sebou nese nezanedbatelná rizika. Výstavba a úprava lyžařských tras v oblasti Cortiny d'Ampezzo přímo zasahuje do citlivých ekosystémů alpských luk, lesů a mokřadů, které jsou domovem mnoha chráněných druhů živočichů i rostlin. Diskuze o tom, jak minimalizovat ekologický dopad příprav, probíhají na mnoha úrovních – od lokálních komunit přes italské státní orgány až po mezinárodní environmentální organizace.

Jedním z nejvíce diskutovaných témat je otázka umělého zasněžování. V době, kdy se Alpy potýkají s důsledky klimatické změny a přirozená sněhová pokrývka je stále méně spolehlivá, se organizátoři her musejí spoléhat na technické zasněžování ve výrazně větší míře než dříve. Výroba umělého sněhu přitom vyžaduje obrovské množství vody a energie, což v horských oblastech s omezenými vodními zdroji představuje vážný problém. Odborníci upozorňují, že nadměrné čerpání vody z místních toků a nádrží může poškodit vodní ekosystémy a narušit přirozený hydrologický cyklus celé oblasti.

Organizační výbor her přislíbil, že veškerá energie použitá pro provoz olympijských zařízení bude pocházet z obnovitelných zdrojů, což je krok, který byl přijat s určitým optimismem. Nicméně kritici poukazují na to, že samotná výstavba infrastruktury – parkovišť, dočasných tribun, technického zázemí a komunikací – zanechává v krajině stopy, které se nemazají ze dne na den. Betonové základy, odlesněné plochy a narušená půda potřebují k obnově desítky let.

Zvláštní pozornost si zaslouží také problematika dopravy. Tisíce sportovců, funkcionářů, novinářů a diváků, kteří se sjíždějí do relativně odlehlých horských oblastí, generují obrovský dopravní tlak. Emise z automobilové dopravy v alpském prostředí mají přímý dopad na kvalitu ovzduší a urychlují tání ledovců. Proto organizátoři intenzivně pracují na podpoře hromadné dopravy a zavádějí různé pobídky pro návštěvníky, aby využívali vlaky a autobusy místo osobních vozidel.

Místní ekologické organizace přesto vyjadřují obavy, že přijatá opatření jsou nedostatečná. Argumentují tím, že skutečně udržitelné olympijské hry by měly být budovány na principu „žádná nová výstavba, tedy maximálního využití stávající infrastruktury. V případě Cortiny a okolí se však ukázalo, že stávající zázemí pro závody na nejvyšší úrovni nestačí a určité stavební zásahy jsou nevyhnutelné.

Italská vláda se zavázala k takzvanému uhlíkově neutrálnímu uspořádání her, přičemž veškeré emise, které nelze eliminovat, mají být kompenzovány prostřednictvím certifikovaných offsetových projektů zaměřených na obnovu lesů a ochranu přírodních ekosystémů. Skeptici však namítají, že offsety jsou pouze náplastí na hlubší problém a že skutečná udržitelnost vyžaduje systémové změny, nikoli pouhé vyrovnávání účtů.

Bez ohledu na všechny kontroverze je zřejmé, že olympijské hry Milán Cortina 2026 přinesou důležitý precedent pro to, jak by měly velké sportovní akce přistupovat k otázkám životního prostředí. Výsledky a zkušenosti z přípravy tratí pro běh na lyžích budou pečlivě sledovány a analyzovány a mohou výrazně ovlivnit podobu budoucích zimních olympiád. Dolomity tak nebudou jen kulisou sportovních výkonů, ale také zkušebním polem pro hledání rovnováhy mezi sportovní ambicí a odpovědností vůči přírodě.

Každý závod na lyžích je jako rozhovor se sněhem – někdy tě poslouchá, jindy tě srazí na kolena, ale v Miláně a Cortině roku 2026 budeme všichni naslouchat jen tlukotu vlastního srdce a šumu lyží na perfektně připravené trati.

Radovan Šimánek

Ekonomický přínos her pro region Lombardie

Zimní olympijské hry v Miláně a Cortině d'Ampezzo v roce 2026 představují pro region Lombardie jednu z nejvýznamnějších ekonomických příležitostí za poslední desetiletí. Organizátoři i ekonomičtí analytici se shodují, že dopady her budou patrné ještě dlouho po tom, co olympijský oheň zhasne. Běh na lyžích, jakožto jeden z nejsledovanějších zimních olympijských disciplín, přitáhne do regionu statisíce návštěvníků z celého světa a přispěje k výraznému oživení místní ekonomiky.

Odhadovaný přínos her pro lombardský region se pohybuje v řádu miliard eur. Studie vypracované italskými ekonomickými institucemi hovoří o tom, že celkový hospodářský efekt olympiády by mohl dosáhnout až čtyř miliard eur, přičemž značná část těchto prostředků poputuje právě do Lombardie. Milán jako hostitelské město se stane centrem dění, kde se budou konat nejen sportovní klání, ale také kulturní akce, obchodní fóra a mediální události celosvětového dosahu.

Infrastrukturní investice, které jsou s hrami spojeny, mají přímý dopad na rozvoj regionu. Modernizace dopravní sítě, rekonstrukce sportovních areálů a výstavba nových ubytovacích kapacit vytvářejí tisíce pracovních míst. Jen ve stavebním sektoru se očekává vznik více než deseti tisíc nových pracovních pozic, a to jak v Miláně samotném, tak v přilehlých oblastech Lombardie. Tyto investice přitom nepředstavují pouze krátkodobý impuls, ale budují základy pro dlouhodobý rozvoj regionu.

Běh na lyžích jako disciplína přitahuje specifickou skupinu sportovních fanoušků, kteří jsou obecně charakterizováni jako náročnější a zámožnější turisté. Závody v běhu na lyžích, které se budou konat v malebném prostředí Dolomit, přilákají návštěvníky ze skandinávských zemí, Ruska, Kanady i Spojených států. Průměrný zahraniční návštěvník zimních olympijských her utratí v hostitelské zemi několikanásobně více než běžný turista, což se příznivě projeví na tržbách hotelů, restaurací, obchodů i dopravních společností.

Lombardie má navíc jedinečnou příležitost prezentovat se světové veřejnosti jako moderní, dynamický a ekonomicky vyspělý region. Milán je již dnes považován za jedno z nejvýznamnějších evropských měst v oblasti módy, designu a financí. Olympijské hry tuto image ještě posílí a přispějí k tomu, že se Lombardie stane ještě atraktivnější destinací pro zahraniční investory. Odborníci odhadují, že mediální pokrytí her přinese regionu reklamní hodnotu v hodnotě stovek milionů eur.

Cestovní ruch je dalším klíčovým sektorem, který z her výrazně profituje. Lombardie zaznamenala v posledních letech dynamický růst turistické návštěvnosti, a olympiáda tento trend ještě urychlí. Hotely v Miláně a okolí jsou již nyní z velké části rezervovány na období her, přičemž ceny ubytování dosahují rekordních výší. Místní podnikatelé v pohostinství a gastronomii se připravují na nápor zákazníků a investují do modernizace svých provozů.

Důležitou součástí ekonomického přínosu her je také rozvoj digitální infrastruktury a technologických inovací. Olympijské hry v Miláně a Cortině jsou pojaty jako první skutečně digitální olympiáda, přičemž Lombardie se stane testovacím prostředím pro nejmodernější technologie v oblasti přenosu dat, umělé inteligence a chytrých měst. Tyto technologické investice vytvoří podmínky pro vznik nových firem a startupů, které budou v regionu působit i po skončení her.

Zemědělský a potravinářský sektor Lombardie rovněž pocítí pozitivní dopady olympiády. Italská gastronomie je celosvětově proslulá a olympijské hry nabídnou jedinečnou příležitost prezentovat lombardské speciality milionům televizních diváků i přímým účastníkům. Místní producenti sýrů, vín, uzenin a dalších tradičních produktů mohou díky olympijské publicitě výrazně rozšířit svůj export a posílit povědomí o svých značkách na mezinárodních trzích.

Celkový ekonomický přínos zimních olympijských her pro Lombardii je tedy mnohovrstevnatý a zasahuje prakticky všechny sektory regionální ekonomiky. Od stavebnictví přes cestovní ruch, gastronomii, technologie až po zemědělství – všechna tato odvětví mají šanci využít olympijskou příležitost k vlastnímu rozvoji a posílení své pozice na globálním trhu. Běh na lyžích a ostatní zimní disciplíny tak nejsou jen sportovním svátkem, ale také mocným ekonomickým katalyzátorem, jehož účinky bude Lombardie pociťovat ještě mnoho let po skončení her v roce 2026.

Očekávané rekordy a sportovní výkony

Zimní olympijské hry v Miláně a Cortině d'Ampezzo se blíží a s nimi přicházejí i obrovská očekávání spojená s výkony v běhu na lyžích. Tento sport prošel v posledních letech dramatickým vývojem, a právě proto se mnozí odborníci i fanoušci ptají, zda budeme svědky historických momentů, které přepíší dosavadní rekordy.

Norští závodníci dlouhodobě dominují světové scéně a není důvod předpokládat, že by tomu v Cortině bylo jinak. Johannes Høsfløt Klæbo patří mezi největší favority na zlaté medaile, a to hned v několika disciplínách. Jeho schopnost kombinovat technickou preciznost s fyzickou výbušností z něj dělá závodníka, který dokáže překvapit i v momentech, kdy se zdá, že soupeři mají navrch. Klæbo v posledních sezonách opakovaně dokazoval, že hranice jeho výkonnosti ještě zdaleka nebyly dosaženy, a právě olympijské hry bývají pro takové závodníky tou nejlepší příležitostí, jak posunout vlastní limity.

Na ženské straně startovního pole je situace ještě nepřehlednější. Švédka Frida Karlsson zraje jako závodnice závod od závodu a její vytrvalostní kapacita je v současném pelotonu prakticky bezkonkurenční. Pokud se Karlsson vyhne zdravotním problémům, které ji v minulosti trápily, může v Cortině útočit na medaile ve všech delších tratích. Vedle ní nelze přehlédnout ani norskou hvězdu Therese Johaugovou, která sice ukončila kariéru, ale její odkaz stále ovlivňuje celou generaci závodnic, jež se snaží dosáhnout její úrovně. Právě srovnání výkonů s Johaugovou bude jedním z neformálních měřítek toho, jak daleko se ženský běh na lyžích posunul.

Tratě v okolí Cortiny d'Ampezzo jsou tradičně náročné, s výraznými převýšeními a technicky složitými úseky, které prověří každého závodníka do morku kostí. Nadmořská výška a alpské klima mohou sehrát klíčovou roli v tom, kdo nakonec sahá po medailích. Závodníci, kteří se na tyto podmínky připravují systematicky a kteří mají zkušenosti s výškovým tréninkem, budou mít výraznou výhodu oproti těm, kteří se spoléhají pouze na svou fyzickou kondici.

Česká republika bude sledovat výkony svých reprezentantů s napětím. Michal Novák a další čeští běžci na lyžích se budou snažit potvrdit, že česká škola tohoto sportu má stále co nabídnout světové konkurenci. Dosáhnout na medailové pozice bude nesmírně těžké, ale umístění v první desítce by bylo považováno za výjimečný úspěch, který by mohl nastartovat novou éru českého běhu na lyžích.

Zvláštní pozornost si zaslouží štafetové závody, kde se národní týmy utkají v souboji, který je plný taktiky, týmového ducha a individuálního hrdinství zároveň. Norsko, Švédsko a Finsko jsou tradičními favority, ale Francie a Německo v posledních sezonách výrazně posílily a jejich týmy mohou překvapit. Právě štafety bývají těmi závody, při nichž diváci drží dech a kde se rodí nejdramatičtější příběhy celých olympijských her.

Technologický pokrok v oblasti lyží, vosků a závodního oblečení rovněž naznačuje, že výsledné časy mohou být v Cortině výrazně rychlejší než na předchozích olympijských hrách. Výrobci lyží investují obrovské prostředky do vývoje nových materiálů a aerodynamických prvků, které závodníkům umožňují pohybovat se po sněhu s dosud nevídanou efektivitou. Kombinace dokonalé techniky, fyzické připravenosti a špičkového vybavení může v Cortině vést k výkonům, o nichž se dosud jen snilo.